Špatnej sen

Včera v 14:29 |  Snový zápisník
První sen si vůbec nepamatuju. Vzbudila mě z něj po půlnoci sousedka, co si v koupelně čistila zuby a přitom s někym skypovala. Říkala jsem si, že si ten sen ráno budu určitě pamatovat, a to je jediná věc, kterou si pamatuju xD

Z druhýho snu si pamatuju útržky. Byla jsem se skupinou asi čtyř lidí. Něco jsme se snažili udělat... Nakonec je všechny zabil můj otec, co v tom snu byl ve svým super agresivním módu a šel po všech. Brečela jsem a křičela jsem na něj, proč mi zabil kamarády... Schovala jsem se před ním a pak si všimla, že se mi na zápěstí objevily jizvy, co vypadaly jako symboly a čísla. Na pravým jsem měla velkou obrácenou osmičku a na levým čísla a písmena, jako nějakej kód. Vedle mě byla nějaká starší paní; možná tam byla celou dobu s náma. Zeptala jsem se jí, jestli to nekonečno na mým pravým zápěstí znamená, že jsem odteď z nějakýho důvodu nesmrtelná. Prý že jo. Pak jsme se plížily k nějakým dveřím/trezoru, co hlídal otec. Možná se do něj taky chtěl dostat, ale neměl heslo. Já ho ale měla na levým zápěstí.
 

Oslava, Clavicus, svitek

Středa v 16:35 |  Snový zápisník
Pamatuju si tři sny.

V prvním se něco slavilo. Buď moje narozeniny, nebo něco jiného, co souviselo se mnou... Aa, já se totiž vrátila domů a rodina mi uspořádala oslavu! Pěkný ^^ Museli jsme s rodiči nejdřív vyzvednout prarodiče. Viděli mě po dlouhé době, tak jsme se uvítali a povídali si, pak jsem zahlédla Barču (babi kočka), na kterou jsem se celou dobu, co jsem byla pryč, těšila, tak jsem jí hned začla věnovat pozornost. Neměla ale moc zájem, tak jsem jí nenutila... Pak jsem si všimla, že opodál je další Barča, a ta se se mnou uvítala, tak ta první asi nebyla ta "pravá". To není poprvý, co mám ve snu víc různých Barč :D Prarodičům taky přibyli dva malí identický psi a ten jeden byl na opravdovou Barču agresivní, tak jsem jí před nim musela chránit, jak jsme šli na místo oslavy.

Když jsme tam došli, bylo hezky a svítilo slunce. To místo vypadalo jako obrovskej barevnej tobogán ve tvaru U. Na každým konci byla plošina, kde se dalo stát nebo sedět. Byli tam lidi, jak na těch plošinách, tak dole na "tobogánu". Když jsem letěla z jedný plošiny na druhou, tak jsem si všimla, že tam jsou mimo jiné i Markiplier a Jack xD Udělalo mi to hroznou radost, že tam taky jsou. Nahoře na druhé plošině jsem si pak sedla mezi otce a bývalou spolužačku Š. a dívali jsme se na notebooku na to, co se děje jinde na tobogánu. Nebo jsme hráli nějakou hru, už nevím. Utrousila jsem nějakej koment o tom, co v tom bylo, a spolužačka se začla smát - netušila jsem, že si můj mozek pamatuje její způsob smíchu po takový době xD Teď už si zase nevzpomenu, ale bylo to úplně přesný.

Vzbudila jsem se kolem šestý ráno a pak se mi zdál druhej sen.

Návštěva Second Life

Úterý v 22:38 |  Deník
Už se mi vážně stýská. Dneska jsem se vzbudila z nějakýho snu a měla jsem příjemnej pocit toho, že jsem doma. Akorát že jsem tam nebyla, jen jsem se tak cítila, jako že tam jsem. Ah.

Trochu jsem vzpomínala a četla pár starších článků z doby před čtyřmi lety, jak jsem tehdy na podzim lezla na Second Life. Nostalgie mě přemohla a zašla jsem tam znovu, a co jsem nenašla! Ta samá podzimní výstava, na který jsem byla před čtyřmi lety, tam znovu byla! ^^ To je hezký, že z toho udělali tradici. S pár novýma úpravama, tentokrát tam mají i kino, kde se člověk může dívat na dokument. Ze zvědavosti jsem to pustila a uváděl to Richard Hammond!!, tak jsem to nechala zaplý xD
 


Odpolední

Pondělí v 19:23 |  Snový zápisník
Nesu zajímavé (pro mě) poznámky z odpoledního (neúspěšného) přechodu do snu.

Cítila jsem se po škole hrozně unavená. (Haha, ponocování ze včera mě dostalo.) Tak jsem si nakonec lehla a volně si představovala věci, až jsem zanedlouho usla. Zdálo se mi něco, ale už si pamatuju jen pár obrazů a skoro žádnej kontext. Z toho snu jsem se po nějaký době vzbudila, jen asi na pár sekund. Pak jsem začala usínat znova. Byla jsem díky tomu miniprobuzení trochu pořád při vědomí a všimla si, že jsem v před-snovým prostoru. Taková ta fáze, kterou už poznám, protože mě v ní občas drží sen, kterej ještě neskončil, i když jsem se probudila, a většinou mě to do toho snu tahá zpátky. Je to jako být na okraji velkýho víru co vede do snu, akorát teď jsem od středu byla o trochu dál a byl docela klid. Byla jsem zvědavá, jestli bych toho mohla využít a dostat se vědomě zpátky do snu OwO

Nevím už, na co přesně jsem myslela, že chci, aby se stalo, ale přišlo to. Jakoby zdálky se přibližovalo něco, co znělo jako křik, a jako vlna to projelo skrz mě (bylo to hrozně hlasitý, když to přijelo.) Připomínala jsem si, že to není strašidelný a že to musim nechat přicházet... Zároveň jsem před sebou viděla zvláštní černo-bílé pruhy/šum, co se společně s přicházejícím řevem víc a víc kroutily a většinou zformovaly nějaký divný obraz, když byl řev nejsilnější.

Vzhůru

Pondělí v 2:52 |  Deník
Nemůžu spát. Možná bych usla rychleji, kdybych nedostala tenhle geniální nápad a nepsala sem. Hlavou se mi rojí všechno možný. Ticho tady! Pšt. Naštěstí není důležitý, jestli budu zítra ospalá, nebo ne. Hlavním bodem dne bude moment, kdy nám učitel vrátí opravený texty, očekávám těžkou kritiku na způsob "si myslíš, že tohle je vtipný, jo?" Nebo něco podobně pozitivního. A jestli budu vyspaná nebo ne, to bude jedno. Aspoň se nebudu tvářit, jako že očekávám pozitivní komentář, když budu vnitřně dospávat.

Šla jsem teď zavřít okno, začíná být zima. Třeba tohle už stačilo a já teď budu moct usnout? Třeba zase budu vzhůru do rána, jak minulej rok tu jednu osudovou noc, jak jsem pak místo toho, abych šla spát, sežrala večeři k snídani a šla se učit k jezeru. To byla sranda. Tak když ještě píšu, prozradím, co bude zítra druhým hlavním bodem dne. Mám to naplánovaný všechno, víme? Budou to brambory a jablka. Aneb půjdu nakoupit. Ano, zajímavý bod.

Chhhhhrrr.
Spát, mozku? Chce se ti spát?
Možná >v<

Asi teda přestanu psát o všemožných věcech, lehnu a zavřu oči a budu ležet hodně dlouho, a třeba se mi stihne zdát něco zajímavýho, co pak zapíšu, poslední dobou mě to baví.

Taky mě poslední dobou baví mazat deníkový články po tom co je napíšu, tak jsem zvědavá, jestli tenhle přežije dlouho. XD

Povídání s Keithem

Neděle v 11:58 |  Snový zápisník
Zdálo se mi, jak jsem v nějakém velkém městě. Byl asi večer (byla tma) a já někde v nějaký kavárně nebo v průchodu s obchodama čekala na otce, až se odněkud vrátí. Myslím. Přestalo mě to bavit a řekla jsem si, že se půjdu kouknout jinam, tak jsem šla pryč. Po chvíli jsem zjistila, že jsem se zatoulala do nějaké školy a že nemůžu najít cestu ven. Chodby byly prázdné a temné a jen z několika místností šlo pootevřenými dveřmi oranžové světlo, asi jak někdo byl ještě v kabinetu, nebo možná uklízečka ve třídě. Náhodou jsem vlezla do nějaký temný místnosti myslíc si, že je to východ, a slyšela jsem tam někoho chrápat xD Tak jsem zas potichu vylezla a zdrhala jinam. Nakonec jsem se odtamtud dostala a vyšla ven na nějaké náměstí, kde bylo světlo a zapadající slunce. Prošla jsem kolem stolků k nějakému jezírku, kam se dalo přes vodu po kamenech dojít k nějakým houpačkám a lavičkám.

Seděl tam někdo, kdo mi připomínal Keitha, a když jsem přišla blíž, vážně to byl on. Byla jsem v nebi, že jsem ho potkala :D Povídali jsme si a pak se k nám přidala ještě jedna holka. Pak šla zas někam pryč a Keith mi mezitím ukázal nějaký sešit, do kterého psal a kreslil nějaký příběh. Zeptala jsem se, jestli to bude kniha, a on prý že jo. Pak mi dal nějakou psychologickou hádanku (nebo test nebo jak to nazval), řekl, ať si představím květ (už nevím, jakou kytku řekl), a řeknu mu, co je uvnitř, když se otevře. Tak jsem si to představila, a uvnitř jsem viděla takovej ten žlutej jazýček, co kytky někdy maj, tak jsem mu to řekla, a taky jsem řekla, že než jsem si stihla představit tu kytku, co on řekl, tak mi do hlavy vletěl tulipán (nebo zvonek to byl). Povídali jsme si o něčem dál a já se při tom začla krutě houpat na jedný z těch houpaček :D Nevím, co bylo dál.