.

Pečení u učitelky a nová terapeutka

28. dubna 2018 v 10:35 |  Snový deník
Zdálo se mi, že jsem někde v nějakém bytě spolu s učitelkou a několika spolužákama (ale ty si sen vymyslel). Nejspíš to byl byt učitelky. Někam musela s pár spolužákama jít a nechala nás tam samotný, takže jsem tam zbyla já a dva kluci. Na pozadí běžela telka. Nudili jsme se, tak jsme začli dělat různý kraviny, stavěli jsme věci z krámů, co jsme našli v obýváku, kde jsme seděli, a byla to docela sranda. Pak jsme se rozhodi upýct nějaký čokoládovo-piškotový jednohubky, byli jsme u toho vysmátý a já si jen pamatuju, jak je vytahuju z trouby a směju se. Bylo to fajn, měla jsem pocit, že mám nový kamarády, hrozně jsme si rozuměli a četli si myšlenky. Taky mě napadlo, že nám to spolu začlo jít, právě jak ti ostatní odešli a my zůstali sami.

Pak najednou někde v místnosti zazvonil mobil. Nakonec nám došlo, že si ho učitelka zapomněla doma. Chvíli jsme ho hledali podle zvuku a pak jsme ho našli pod oblečením v koši na prádlo/krámy, co ležel na zemi. Byl to takovej ten hodně masivní, černej starej telefon, vypadal jako vysílačka. Podívala jsem se na zelenej display kdo jí volá, a bylo tam jméno mýho strýce. To asi byla náhoda, ale stejně mi to v ten moment přišlo zvláštní. Nezvedli jsme to. Za chvíli přišla učitelka zpátky. Nabídli jsme jí naše jednohubky.


Dál si pamatuju, jak jdu domů. Šla jsem skrz budovu na náměstí, tam jak jsou hasiči. Ale ve snu z toho bylo něco jako výtvarná škola. Uvnitř na barevně vymalovaných chodbách byly třídy malování, sochaření, výtvarky a taneční školy. Při hledání cesty ven jsem omylem zabloudila úplně špatným směrem, do umýváren. Byly tam sprchy a polonahý holky, vypadala jsem určitě jako stalker, jen mi to nikdo neřekl :D Ale nakonec jsem se vymotala zpátky nahoru a pak ven z budovy.

Pak jsem byla u nějaký terapeutky, dovedl mě k ní otec. Měla hnědý krátký vlasy a bylo jí asi kolem 50. Chtěla si se mnou povídat, ale nelíbil se mi její přístup. Tlačila na mě, ať jí řeknu, proč jsem taková a taková, a proč se nechci bavit s lidma, a proč na sebe nechci nechat šáhnout, a jakej mám důvod k tomu a k tomu, a čim si myslim, že to je a tak dál, pořád samý otázky. Pořád jenom tlačila, a já se s ní kvůli tomu odmítala bavit, takže nikam nedošla a byla ze mě na nervy a já z ní taky. Bylo vidět, že se jí nelíbim, ale přesto předstírala opak a nechtěla mluvit o ničem jiným než o mně, o mně, o mně a o mý divnosti. Kdo by se chtěl takhle svěřovat? Řekla, že se se mnou chce skamarádit, ale já si u toho vzpomněla na ty dva kámoše z dřívějška, a nechtěla jsem tý terapeutce říct ani ň. (Proč mě v tom snu nevzali k mýmu oblíbenýmu snovýmu terapeutovi? Nepotřebuju žádnou novou :D)

Pak mě odvedla do nějakýho velkýho kulatýho pokoje s oknem, kde jsem měla na něco počkat. Myslim, že za mnou zamkla dveře, když odešla. V tom pokoji byl nějakej nábytek a koberce a různý věci, myslim že i velký plyšáci. Začla jsem se tam nudit a dostala hyperaktivní náladu, tak jsem začla přestavovat nábytek, zablokovala jim ty dveře (když chtějí, aby se dveře nedaly otevřít, tak teda DOBŘE! xD) a postavila si nábytkovou věž se schovkou, za kterou jsem se schovala a cítila se tam v bezpečí. Děsně mě to bavilo xD

Bohužel moje zábava skončila, jakmile se jim ty dveře podařilo otevřít. Ve schovce jsem slyšela terapeutku, jak na mě mluví a přitom mě hledá. Snažila jsem se být naprosto potichu. Nakonec moje místo za horou nábytku našla, krčila jsem se tam a trochu se pohoupávala. Naštěstí nešla moc blízko, ale zůstala klečet u "vchodu" a něco říkala, asi ať jdu ven. Nechtělo se mi, hrála jsem si na zalezlou myš! xD Ale nakonec jsem musela, myslim, že pro mě zas přišel otec a mohla jsem jít domů.

Pak si pamatuju, že jsem u babi. Barča (kočka) měla roupy a lítala po celým bytě jako střela. Někdo mi řekl, že strýc chce, abych přišla k němu domů (ve snu bydlel vedle na chodbě), že se mnou chce o něčem mluvit. Přišlo mi to podezřelý. Ale šla jsem. Když jsem otvírala dveře na chodbu, Barča po nich šplhala a běhala. Poslední, co si pamatuju, je jak jdu přes chodbu ke dveřím strýcova bytu...

Určitě jsem vynechala spoustu detailů, ale to neva. Cítím v paměti aspoň ještě jeden dnešní sen, ale to je všechno, jen ho cítím :D
 


Komentáře

1 erin-dixx | Web | 27. května 2018 v 19:23 | Reagovat

Sny dokáží být zvláštní

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Whatever your views are, don't make them a prison.