.

Sny o škole

27. června 2018 v 5:31 |  Snový deník
Zdálo se mi, že jsem na gymplu, stojím někde na chodbě před třídama. Třída, před kterou stojím, má dokořán otevřený dveře a některý lavice a židle jsou chaoticky poskládaný na chodbě kolem mě. Kouknu na hodiny na zdi chodby a je už půl sedmý večer, je ale ještě denní světlo. Přemýšlím, že škola teda už skončila a že bych měla jít domů, dokud mě tu nezamknou. Proč tu ale nechali tu otevřenou třídu? Nikdo kolem není. Pak mě napadlo, že mám přece v batohu svačinu, mohla bych se v tý třídě schovat a přespat tajně ve škole - dobrodrůžo! Tak o tom přemýšlím a stojím tam.

Byla jsem mimochodem v mladším těle sebe sama, jakoby na procházce svojí minulostí, a aby mě nikdo nepoznal a abych všechno viděla z blízka, byla jsem ve svým vlastním mladším těle jako v přestrojení.


Najednou někdo přichází. Můj "bývalej" učitel. Teda pro mě ve snu bývalej, pro to moje tělo ve snu přítomnej, a pro mě osobně nikdo, páč si ho sen vymyslel :D Měl dlouhý světle krémový vlasy v culíku. Když mě viděl, tak se usmál a šel ke mně, prý jestli už jdu domů a jestli si s nim nechci ještě dát kafe nebo čaj. Tak jsem s nim šla a opustila myšlenku přespávání tajně ve třídě. Alespoň si popovídám s tímhletím. Zavedl mě do nějaký místnosti, co vypadala jako školní bufet/kavárna, a šel asi něco objednat, už nevim.

Zatímco jsem tam stála, oslovil mě zničehonic jeden chlápek - prý jestli si na něj pamatuju? Měl dlouhý šedivý vlasy, vousy, bílý oči a obličej plnej černých malých pupínků a děr, hrozný akné a obličej prolezlej jak z Junji Ito hororu. (To mám z toho, že jsem si včera četla o péči o pleť a při tom viděla pár děsivých fotek xD) A mluvil na mě anglicky. Řekla jsem mu, že si ho samozřejmě pamatuju, i když jsem si ho vůbec nepamatovala... ale myslela jsem, že jsem prostě zapomněla, a radši jsem předstírala, aby nepoznal, že to vlastně nejsem já, ale já starší z budoucnosti ve svým mladším těle.

Chvíli jsem si s nim povídala. Říkal mi něco o prarodičích, tak jsem se ho (anglicky) zeptala, kolik jim je. On mi nerozuměl, tak jsem to zopakovala trochu jinak a pomalejc - "How. Old. Is. Your. Grandpa?" A on neodpověděl hned a jenom na mě zíral těma vybledýma očima jako by byl šílenej. Nebo si jen nemohl vzpomenout, kolik je dědovi, napadlo mě. Taky mě napadlo, že to byla blbá otázka, a možná jsem si zrovna teď nepamatovala, že mi v minulosti říkal, že jeho děda umřel, a teď se ho ptám na tohle, a on něco začíná tušit - to bylo taky možný. Každopádně teď vypadal, jako že se zasek a načítá. Ale začal na mě mluvit jinej bývalej spolužák, co stál vedle opřenej o dřevěnej sloup.

Nevim přesně, o čem to už bylo, ale přemýšlela jsem při tom, že je to divný, že na mě mluví tolik lidí v jeden den (přidal se ještě třetí). To se mi v minulosti rozhodně nestávalo, že by se se mnou spolužáci chtěli bavit, takže jsem začala mít podezření, že je něco špatně. Konverzace se něak stočila k budoucím dětem, na to jsem nic neřekla a ani jim radši neřekla, že žádný nechci. Možná, kdybych jim to řekla nebo odtamtud už dávno vypadla, tak by jim nepřeskočilo, neptali by se mě opakovaně "tak kdy budou? kdy budou?", nepovalili na zem a já bych se s nima nemusela rvát (kousala jsem je a oni mě přitom lechtali a řvali bolestí zároveň). Strašně nepříjemný.

Ta rvačka mě vzbudila. Pořád jsem na zádech cítila lechtání, jako by mě zpod postele otravoval duch :D Měla jsem děsnou žízeň, tak jsem před usnutím vypila celej hrnek a půl vody. Pak se mi zas zdál sen, už jinej, a taky byl v mý bývalý škole. (A včera jsem ve snu taky byla v tý škole... je to období o.o)

Tentokrát jsem nebyla v převleku, ale prostě mladší. Možná to byla dokonce základka. Byli jsme velká třída a učil nás zase chlápek se světlýma vlasama v culíku, ale tentokrát o hodně hezčí, sen si jeho vzhled okopíroval od mý vzpomínky na Potéta (ten norský učitel).

Sakra, moc si toho už nepamatuju. Měli jsme závodit a běhat po čtyřech - doběhnout co nejdál a tam se schovat. Nebo co. Já běžela na pánský záchody, kam nikdo neběžel, ale když mě viděli, tak běželi za mnou, došlo jim, že je to nejlepší místo. Pak mě nějak všichni zavalili, jak běželi tou úzkou tmavou chodbou, a já se dusila v davu...

To mě vzbudilo, ale jen napůl, mohla jsem trochu otevřít oči, ale nemohla se pohnout. Ležela jsem na zádech. Koukala jsem do tmy a u závěsu, co vede z pokoje, jsem koutkem oka viděla malou bílou skrvnu, jako malá bílá rozmazaná hlava (nemám čočky, tak vidim rozmazaně všechno). Vždycky, když jí tam vidim (je tam doopravdy jenom velká tma), tak to znamená, že ještě napůl spim a že mě to bude za bděla tahat zpátky do nočních můr. Taky že jo, paralýza nešla dolů a já pořád usínala a viděla nepříjemný neurčitý obrazy. Zkoušela jsem tý bílý skvrně v myšlenkách poručit, ať zmizí, ale dostala jsem strach, že jí tim naštvu (i když je to blbost xD) a že přijde od závěsu ke mně.

Nato jsem si pomyslela, že když si to takhle budu představovat, tak budu haluškovat, že se to děje, takže s tim musim přestat! xD Tak jsem se z paralýzy snažila dostat mechanicky, rozhýbat se, nakonec to šlo a tak jsem rychle rozsvítila lampičku a jen ležela, aby ten pocit odešel. Chtěla jsem jít na záchod, ale byla líná, tak jsem několikrát na několik sekund usla, ale tam to nebylo příjemný (pořád ty obrazy), tak jsem nakonec vstala a šla (po několika falešných pochůzkách, kdy se mi o tom jen zdálo). Ale furt jsem měla v hlavě trochu "sny", jako když zavřete oči a jako byste hned byli na úplně jiným místě. Šla jsem kolem spící mamky a něco na ní promluvila, zdálo se mi, že spí v divný pozici. Navíc se mi v zrcadle na záchodě zdálo, že mám úpně černou kůži. Pak, když jsem si v koupelně chtěla umýt ruce, se něco stalo. Celý tělo mi ve stoje zachvátila divná paralýza. Zkroutila jsem se tak, že mi hlava padala ke stropu a ruce mi ztuhly. Stála jsem jako sloup a nemohla zastavit kohoutek, chodit, nic. Jenom jsem se pokusila zabouchat na dveře (divným otáčením těla), aby přišla mamka. Přitom jsem myslela na to, že jsem ochrnula. Bylo to děsivý. Mamka zaklepala na dveře a já se snažila mluvit, moc to nešlo, mamka vešla a pak jsem sebou v posteli škubla a POČKAT, JSEM FURT V POSTELI?! XD To byl taky jenom sen! :D Měla jsem toho dost a radši doopravdy vstala.

Kéž bych si pamatovala víc z toho druhýho snu, byl před tím závodem docela fajn *_*

P.s.: Bylo kolem šestý, tak jsem zas usla. Pak se mi zdálo, že jsem na zahradě. Byl tam i brácha, otec a jeho (ex)přítelkyně. Otec s bráchou šli někam do lesa na lov či co, a já se snažila nenápadně vypařit ze zahrady i se svým deníkem, protože jsem si uvědomila, že kdyby ho našla a přečetla ta ženská, tak by otcovi mohla říct, že v něm píšu, že bych nejradši, kdyby byl mrtvej (to jsem psala jen v tom snu xD). Asi se mi to nakonec povedlo, na něco jsem se vymluvila a letěla přes lesy domů k babi.

Pak se mi zdálo (nebo předtim), že musim jít k holičce a pak na nějakou oslavu nebo schůzku, kam se mi nechtělo. Ale ostříhat mě měla nějaká nepříjemná ženská, co na mě pořád neměla čas, a nakonec se přede mnou asi schovávala, aby mě nemusela ostříhat :D Moc toho nevim.
 


Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Whatever your views are, don't make them a prison.