.

Zimní hrad; Městem

11. července 2018 v 11:00 |  Snový deník
Pamatuju si pár snů (nejspíš na sebe nějak navazovaly). 1. Bydlela jsem na nějakým obrovským kamenným hradu, co fungoval jako kolej, celý okolý bylo zasněžený a bylo období zimy. 2. Motala jsem se ve snovým Brně (vypadalo dost jinak než doopravdy) a nemohla jsem pěšky najít cestu zpátky do oblasti prvního snu (nemohla jsem jet tramvají, protože jsem neměla peníze na lístek). 3. Moc si ten poslední už nepamatuju, byla to míchanice různých kravin.



1.
Bydlela jsem ve velkým kamenným sídle jako na koleji s dalšíma studentama. Byla zima a všude venku byl aspoň metr sněhu. Hrad obklopovaly temný jehličnatý lesy, z jedný strany do kopce, z druhý strany byla zpola zasněžená skála, co se svažovala dolů k nějakýmu malýmu městu, kam jsem já a ostatní chodili nakupovat do malý samoobsluhy všechno jídlo a zásoby.

Pod hradem byly zapomenutý tunely a skrytý jeskyně (někdy se do nich dalo zvenku sněhem propadnout, když člověk sešel z cesty). Možná jsem v jedný byla nebo jsem jen narazila na horní okraj, už nevím, ale chvíli se mi o nich něco zdálo. Bylo to děsivý, něco v těch jeskyních bylo, už nevim co. Spíš něco neživýho, nějaký věci, ale stejně mi to přišlo strašidelný, když mi o tom (asi) někdo říkal.

Jednou jsem šla nakoupit do tý malý sámošky pod skálou a zapomněla jsem si vzít peníze. Dala jsem na pás nějaký tři nebo čtyři věci (jednou z nich byla dlouhá červená paprika) a pak zjistila, že v peněžence nic nemám, ani kartu, tak jsem se omluvila a řekla, že tu jídlo nechám a peníze přinesu. Prodavačka souhlasila, ale ať jdu rychle, že se bude zavírat (byla už tma).

Tak jsem šla zpátky a řekla si, že to vezmu zkratkou po tý skále. Blbej nápad xD Vylezla jsem do půli cesty, pak to začlo strašně klouzat a já nemohla ani nahoru, ani dolů. Tak jsem lezla všude kde to šlo, nebylo to ani ve směru hradu, a pořád jsem se bála, že se ztratim. Navíc jsem zjistila, že jsem si doma zapomněla i oblečení a byla jsem nahá xD Takže teď jsem navíc nechtěla, aby mě někdo spatřil nebo aby mě potkala nějaká banda úchylů. Už ani nevim, jak jsem se odtamtud dostala.

Do obchodu jsem už nešla, dávno zavřeli. V mým pokoji jsem si pak před zrcadlem trénovala boj s nožem a byla jsem paranoidní, že někdo uprostřed noci zaklepe a bude to vrah.

Asi o pár snových dnů později jdu lesní cestou k hradu vedle nějakýho kočáru s lidma, byli v něm noví studenti. Odteď jsem měla bydlet na pokoji s pěti nebo čtyřma dalšíma studentama. Ulevilo se mi, protože se už nebudu muset tak bát (pokud jeden z nich nebude padouch xD)



2. Bylo léto a já v Brně. Musim říct, že snový Brno se mi líbí o hodně víc, než to reálný. Tohle je poprvý, kdy se mi o něm takhle do detailu zdálo. Ulice nejsou tak roztahaný a byly čistý (a bylo jich víc, užší a plný míst, co v reálu nejsou), víc kopců přímo ve městě, dokonce nějakej vysokej zlatej/bíložlutej most stál někde v dálce vysoko nad barákama... Taky tramvajový koleje jsou tam častější a chaotičtější. Jo, koleje... takže jsem s nima měla trochu problém, jako většinou, když mám ve snu koleje.

Šla jsem ulicema a snažila se jít co nejblíž u baráků, protože koleje byly hodně blízko chodníku a když projela tramvaj, byla ještě blíž. Přecházení kolejí většinou trvalo dýl, protože semafory nikde nebyly a tramvaje si to jezdily jak chtěly (a neobyčejně rychle), tak jsem několik minut strávila pouhým rozhlížením se na všechny strany.

Měla jsem namířeno do snový části města, odkud se jde do toho hradu z 1. snu. Ale neměla jsem prachy, takže jsem musela pěšky. Tramvají jsem cestu znala, už jsem tam několikrát musela jezdit, jen se mi o tom přímo nezdálo. Ale koleje následovat nešlo, všude se křížily a nebylo možný poznat, jaký kam jedou. Tak jsem šla cca tím směrem, kde jsem myslela, že to je, a doufala, že dojdu na místo, který poznám, který jsem třeba sledovala z okna tramvaje a podobně.

Šla jsem třeba pod kamenným mostem, kudy taky jezdily tramvaje a bylo tam dost chodců... Taky jsem šla na jeden kopec v naději, že se tam rozhlídnu a zorientuju. Byl to travnatej kopec, pár křoví a stromů a úzká vyšlapaná cesta. Byly tam malý cedulky s úkolama pro skauty, asi nějaká hra. Tak jsem je cestou z nudy vyplňovala (názvy kytek a zvířat apod.) Za mnou šly nějaký dvě malý holky se školníma batohama na zádech a bavily se spolu, mě si nevšímaly.

Tahle část se tady někde restartovala a já šla tou cestou znovu odsdola. Tentokrát jsem ty úkoly už nedělala a šla rovnou nahoru. Ty dvě holky se přede mnou vynořily z nějakýho křoví a tentokrát si mě všimly. Něco na mě volaly, jako co tu dělám a kam to jdu... Ignorovala jsem je a vyšla až nahoru (ony daleko za mnou, chodím rychle). Nahoře byla poslední tabule a taky velitelka skautek v modrým triku. Zeptala se mě, jestli mám hotový úkoly, tak jsem řekla, že už jsem je dělala, ale že nejsem skaut, jenom se chci rozhlídnout.

Z tohodle místa jsem viděla na ten zlatej most a na zlomek vteřiny mě napadlo, že ten v reálným Brně není a že je to zajímavý. Pak jsem zas upadla do snu a nemyslela na to. Hledala jsem pohledem místo, který poznám. Nějakej barák nebo něco... Zahlídla jsem v dálce velkou vilu a ta mi něco říkala, tak jsem se vydala k ní.

Došla jsem k okruháku a najednou jsem to místo poznávala, dívala jsem se na něj vždycky při jízdě tramvají. Odtud už jsem cestu znala. Už se stmívalo. Došla jsem ke kamennýmu mostu, na kterým vedly jen dvě koleje (tam a zpět), ty vedly jen k hradu. Byl to oplocenej most, ale ani přes řeku nebo přes prostor, napravo byl kopec a nalevo svah, uprostřed kámen a koleje, a na obou stranách úplně miniaturní chodníček, protože mostem se chodit nemělo, na to byla tramvaj,ale já neměla žádný prachy na lístek, no :D

Byla tma a už tam nebylo léto, ale zima a všude ten sníh jako v 1. snu. Lampy svítily oranžově. Chvíli jsem váhala, jestli na most můžu vkročit, bylo to nebezpečný, ale šlo tam pár dalších lidí, tak jsem se vydala na cestu po pravý straně za nima. Po cestě všichni postupně nastoupili do tramvaje na zastávkách, a pak už zastávky nebyly, jen most a cesta sněhem. Chodník byl celej zavátej a nebyl vidět. Když nic nejelo, šla jsem po kolejích, protože to bylo rychlejší.

Ale chodník se pořád zužoval, že už skoro nebylo kam se vmáčknout, když jela tramvaj (za chodníkem byl strmej kopec). Prostě tudy se chodit nemělo :D Přešla jsem na levou stranu, kde bylo víc místa a drátěnej plot. Měla jsem celou dobu strach, že mě ty tramvaje zajedou. Po chvíli naproti jela tramvaj a z ní vykoukl strojvedoucí, co tam prej dělám. Už nevim, co se dělo dál...



3. Pamatuju si jen, že jsem byla asi u babi a zapisovala si, co se mi zdálo (ale ne tyhle sny). Zapisovala jsem to obrázkama, bylo to o nějaký malý blonďatý holce v růžovo--bílo-modrých šatičkách, která v náruči držela bílýho králíčka a někam šla, aby ho obětovala v krvavým rituálu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Whatever your views are, don't make them a prison.